Evropská komise v roce 1993 označila osobní služby a služby pro domácnost jako strategický ekonomický sektor. Definuje je jako „širokou škálu činností, které přispívají k pohodě rodin a jednotlivců v domácnostech: péči o děti, dlouhodobou péči o starší a zdravotně postižené osoby, úklid, doučování, domácí opravy, zahradnické práce, podporu IKT atd.“. Osobní služby a služby pro domácnost podle instituce rovněž přispívají „ke zvýšení konkurenceschopnosti, poskytují důležité zdroje pro růst a tvorbu pracovních míst a zároveň pomáhají řešit hospodářské a sociální potřeby.“ (Evropská komise, 2012).

Navzdory vzrůstající poptávce spojené s demografickými a socioekonomickými výzvami, čelí rozvoj osobních služeb a služeb pro domácnost četným překážkám, a to jak na straně poptávky (např. vysoké náklady těchto služeb nebo kulturní bariéry bránící zadávat domácí práce externím subjektům), tak i na straně nabídky (např. nedostatek strukturované nabídky služeb a systémů zaručujících kvalitu, jakož i nedostatek pracovních sil). A protože tradiční pravidla trhu nestačí k zajištění formálního rozvoje osobních služeb a služeb pro domácnost, zůstává sektor „ponechán trhu nehlášené práce, nebo je financovaný veřejně, což je drahé“ (Evropská komise, 1993).

Několik evropských zemí přijalo během let opatření, jež podporují oficiální poskytování těchto služeb. Vzhledem k současné hospodářské a finanční krizi jsou však kritizované jejich náklady a některá z nich byla zpochybněná a pozměněná navzdory jejich kladným společenským účinkům. Zdá se, že rozpočtové náklady opatření na podporu osobních služeb a služeb pro domácnost jsou největší překážkou bránící v pokračování těchto politik a přijetí nových opatření. Nicméně veřejné orgány často nejsou dostatečně obeznámené s výdaji na podporu osobních služeb a služeb pro domácnost ani s kladnými přínosy těchto opatření. Jejich vize je omezena na celkové náklady, přičemž nepřihlíží k přímým (snížení příspěvků, nové příjmy z daně z příjmu a sociálního pojištění) a nepřímým (nové příjmy z daně z příjmů právnických osob, vytváření pracovních míst prostřednictvím podpory přijímání nových zaměstnanců, nová spotřeba atd.) přínosům a mnoha pozitivním vnějším vlivům (např. lepší sociální inkluze, lepší rovnováha mezi pracovním a soukromým životem atd.).

Ve svém pracovním dokumentu z roku 2012 o osobních službách a službách pro domácnost Komise zdůraznila nejen potřebu společné diskuze o výzvách přijímání politik osobních služeb a služeb pro domácnost, ale rovněž podtrhla potřebu posouzení nákladů a přínosů. Na podporu osobních služeb a služeb pro domácnost existuje mnoho různých možných opatření, která mohou naplnit různé cíle veřejné politiky. Většinou však nejsou seskupena v jediném soudržném rámci a často jsou v průběhu let prováděna samostatně, což členskému státu ještě více ztěžuje udržovat si široký a komplexní přehled. To je příčinou řady obtíží, pokud jde o hodnocení důležitých přínosů podpůrných opatření, v důsledku čehož je shromažďování údajů ještě složitější, zejména pokud je veřejný orgán, který investuje do osobních služeb a služeb pro domácnost, obyčejně jiný než orgán požívající výhod.

To je důvod, proč byl spuštěn projekt IMPact s cílem vytvořit společnou a komplexní příručku EU, která by členským státům pomohla navrhovat opatření na podporu osobních služeb a služeb pro domácnost a zlepšit hodnocení a monitorování jejich makroekonomických účinků. Dlouhodobým cílem je pomoci jim utvářet takové politiky, které budou nejlépe odpovídat jejich potřebám a cílům. Projekt, spuštěný v říjnu roku 2014, byl vedený Evropskou federací pro služby jednotlivcům (European Federation for Services to Individuals, EFSI, organizace na úrovni EU), trval 18 měsíců a spojil dohromady tyto partnery:

• Censis (Itálie)
• IDEA Consult (Belgie)
• Oxford Research (Švédsko)
• Research Institute for Labour and Social Affairs (VÚPSV, Česká republika)
• Panteia B.V. (Nizozemsko)
• Pour la Solidarité (organizace na úrovni EU)
• Unión de Profesionales y Trabajadores Autónomos (UPTA, Španělsko)